Koronavirus zasáhl vloni i letos na jaře většinu cestovatelských plánů a tak jsme všichni jen seděli doma a čekali, kdy budeme moct vyrazit někam za hranice všedních dnů a hlavně za hranice Česka. Začátkem července se restrikce začaly uvolňovat a tak jsme přemýšleli, kam vyrazit a neriskovat ztrátu letenek, rezervací apod. Bikepacking se nabízel jako skvělá varianta. Regiojet přišel s nabídkou přímých vlakových spojů Praha - Rijeka a tak se zrodila myšlenka, jet se ohřát do Chorvatska. Z dopravního hlediska nejjednodušší se ukázal plán objet celý ostrov KRK.
Text a foto: Alda Linhart
Regiojet sice přišel s nabídkou přímého spoje Praha - Rijeka a dokonce inzeroval i místa pro kola, ale realita byla jiná. Když jsme se pokoušeli místa pro kola rezervovat, nešlo to. Na dispečinku se nám snažili namluvit, že jsou vyprodaná, nakonec ale přiznali, že vlastně žádná k dispozici nemají. Tak co s tím? Vymysleli jsme řešení. Koupili vždy celé kupé pro dva a druhou půlku věnovali kolům. Samozřejmě, že jsme to nechtěli riskovat až k vlaku a tak jsme si nechali emailem předem potvrdit od Regiojetu, že kola do kupé, které bude jen naše, vezmou. Velkoryse jsme přešli podmínku, že kola mají být sbalená. Prostě jsme to riskli a v záloze měli termofolii, gumicuky atd. Nakonec se vlezla vždy dvě kola přímo na sedačku, kterou jsme chránili igelitem a kola fixovali gumicuky. Personál byl v Břeclavi naštěstí už tak unavený a vytížený, že to nikdo neřešil. Byli jsme přesto připraveni mávat emailem, že to máme domluvené ;-)
Symbolický začátek. Vyhlídka na most, který spojuje ostrov Krk s pevninou, tzv. Krčki most. 1430 metrů dlouhý obloukový most, který byl postaven v roce 1980 s původním názvem Titův most na počest jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita, který zemřel dva měsíce před uvedením mostu do provozu. Pokusy fotit most z mostu skončily napomenutím policie. Přejezd mostu na kole během klasické sezóny je hluboký zážitek, který se vryje do paměti každého cyklisty.
Bakarský záliv se stejnojmenným přístavním městečkem, jehož okolí bylo desetiletí devastováno místní koksárnou. Bakar sloužil díky tomu donedávna také jako přístav tankerů. Závod byl rozmontován a odvezen. Městečko se tak pomalu zbavuje svého tíživého dědictví.
Večer, západ slunce a odpočinek na kamenné pláži Jadranu lze vhodně doplnit červeným vínem odrůdy Vranac. Jeho domovinou je Černá Hora, kde je považován za nejdůležitější odrůdu hroznů a je chráněna jako duševní vlastnictví Černé Hory. Slovo Vranac znamená silný černý kůň (černý hřebec), a víno z této odrůdy hroznů je spojeno se silou a úspěchem.
První opuštění asfaltu. Dle mapy je Krk protkán velkým množstvím MTB tras, na které jsme moc zvědaví. V pozadí pevnina s městem Rijeka.
Podél pobřeží míříme na jih k jeskyni BISERUJKA. Je dosud jedinou veřejnosti přístupnou jeskyní na ostrově Krk. Název je odvozen od chorvatského slova „biser“, které znamená „perla“. Podle legendy měl být v jeskyni ukryt poklad pirátů, kteří se se svými loděmi ukrývali v pobřežních vodách Jadranu.
Jedna z nejkrásnějších vyhlídek ve vnitrozemí je ve vesničce Dobrinj. Od kostela Sv. Stjepana je krásně vidět zátoka Soline s pláží Meline. Ta je známá zejména svým léčivým bahnem, které si všichni přítomní na sebe plácají od hlavy až k patě. Bahno, které vzniká v místech, kde se mísí sladká a slaná voda, má prý blahodárný vliv na pohybové ústrojí a říká se mu peloid.
Krásných pláží je na Krku dostatek. Zastrčená "Silent beach" u města Vrbnik posloužila i jako nocležiště. Téměř liduprázdná a nebýt noční party teenagerů, tak byla i tichá.
Nejnáročnějším úsekem celého okruhu Krkem byl bezesporu přejezd planiny mezi Vrbnikem a Baškou. Z nuly musíte vystoupat téměř až do 400 metrů nad mořem, teplota na sluníčku stoupá k padesátce a vše co máte na sobě je durch propocené. A nejhorší je fakt, že nikde není žádná hospoda :-(
Nad Baškou se objevuje les. A ne ledajaký. Tento je protkán, stejně jako celé okolí Bašky, značením KČT, které tu jako test odolnosti v agresivních podmínkách u moře založil pan Josef Přídal. Napojujeme se na klasickou modrou turistickou značku, jak ji známe z domova. Kamenitá pěšina zaříznutá ve svahu provede parádním sjezdem až do města. Oceňujeme bikepackingové vybavení, s brašnami na nosiči bych tu fakt jet nechtěl.
Sjezd do Bašky po "české" turistické značce byl famózní. S výhledy na město i moře. Další českou stopu zanechal ve městě i zakladatel zdejšího lázeňství a turistického ruchu vůbec. Byl jím totiž Čech Emil Geistlich, ředitel pražské tiskárny Politika. I díky němu je Baška mimořádně oblíbená mezi Čechy. Na místním hřbitůvku má tento muž velkolepý pomník.
Když už jsme v tom Chorvatsku, musíme ochutnat místní specialitu - lignje na žaru, tedy olihně na grilu. Oliheň je hlavonožec, který vypadá jak paprika, ze které trčí hlava s chapadly. Jako přílohu doporučujeme opět specialitu chorvatské kuchyně - blitvu. Název v nás evokuje leccos, ale nejedná se o nic jiného než vařené brambory s mangoldem. Pro neznalé, mangold je něco jako špenát.
Vskutku romantické ráno, kdy vás ze spacáku hozeného na molo vytáhne slunce a pleskání pádel místního rybáře, který si bůhví proč přijel roztahovat sítě zrovna sem.
Vnitrozemské MTB trasy na Krku jsou plné kamenů a technicky celkem zajímavé. Značení nehledejte, ale průměrně orientačně zdatný cyklista by s nimi neměl mít problém. Bikepackingové vybavení Ortlieb se osvědčilo, nezaznamenali jsme jediný problém. Vlastně ano, nemohli jsme vyzkoušet jeho vodovzdornost.
Koronavirus měl i jednu příjemnou stránku. Centrálním korzem Rijeky téměř nikdo nekorzoval. Na druhou stranu byl poměrně problém najít otevřenou restauraci, kde bychom si dali na cestu něco typicky chorvatského. Nakonec jsme museli vzít zavděk burgrárnou, ale alespoň se pyšnila samými místními zdroji od masa přes zeleninu až k housce. A taky skvělým točeným místním pivem, což se jinak o všudypřítomném Karlovačku moc říct nedá.
Poslední zastávka českého turisty v Rijece patří samozřejmě hradu Trsat. Je odsud pěkný výhled na město, hraje tu příjemná muzika a uvnitř je stylová restaurace. Hrad stojí na místě římské pevnosti již od první poloviny 3. století. Několikrát musel být obnoven a dnes slouží jako centrum kultury a umění v Rijece. Konají se zde letní festivaly, koncerty a různá divadelní představení.
Na této výpravě bylo použito vodotěsné vybavení od německého ORTLIEBu. Na celou nabídku se můžete podívat zde.
