Jak vybrat nákladní vozík
Tu a tam se vyskytne nutnost vyrazit do centra naší země, do oné stověžaté, prostě do Prahy. Poměrně jednoduché by to bylo autem, ale strávit za volantem 6 hodin a další hromadu času v pražských zácpách se mi nechtělo. Stejně tak zjišťovat kudy kam a kdy jede jaké em-hádéč-ko. Největší radost a zábavu přinese kombinace vlaku a skládačky. Jedinným dostupným dokumentárním zařízením je zase mobil.
Vstávám, zraky mám ještě poněkud rozmazané, stejně jako je rozmazaná tato fotka :-)
Skládačku Dahon Jetstream P8 mám doma složenou v předsíni. Pohodlně a bezpečně a navíc nezavazí.
Čeká mě krátká ranní projížďka, která ale stojí za to. Nejdříve kousek podél Moravy, pak přes železniční most na druhou stranu a dále po cyklostezce směrem do Starého města na nádraží.
Na cyklostezce je už v šest ráno poměrně živo. Celková atmosféra je však naprosto klidná. Prostě parádička.
Na nádraží ve Staráku balím kolo do Carry On Bagu, aby nebylo moc poznat co vezu, a abych nikoho nezašpinil. V rychlících není zase tolik místa, kam kolo umístit a většinou stojí v uličce.
V Olomouci přestupuji do IC-čka a frčíme na Prahu.
Když jedu se skládačkou, mám raději vagóny s uspořádáním sedadel jako v letadle. Je tam více míst, kam se dá kolo pohodlně uložit. Průvočí o něj ani nazavadila okem.
Má první cesta vede na indickou ambasádu. Projedu tedy kolem Masarykova nádraží a pak zamířím k ústí Letenského tunelu. Možná to není úplně nejkratší, ale nejsem pražák a jedu po paměti. Pak serpentinkami nahoru do parku, kde je fakt krásné poježdění :-) Na konci letenské pláně, která je dnes díky Blance pořádně rozbombardovaná stojí ambasáda.
Zpátky jedu dokonce kousek i po značené cyklotrase. Trocha spreje dodává cedulkám vzhled jako z Bronxu. Drsárna, že :-)
Shora je krásný výhled na Prahu.
Přejíždím přes Vltavu, nejdelší a snad i nejznámnější českou řeku.
Trocha adrenalinku v městském provozu. Tentokráte kdesi nad Vyšehradem při cestě na další schůzku.
Cyklostezka podél Vltavy s Vyšehradem nad hlavou. Vracím se zpátky do centra.
Na náplavce, resp. na Vltavě u náplavky pod železničním mostem se právě vystavují dost zajímavé sochy. Zde se korpulentní paní v kruhu dívá zasněně na protější břeh.
Oběd si dávám v Karavanseráji - cestovatelské hospůdce na vltavském nábřeží. Pohled ze dveří však je dosti budovatelský.
Kolo je mezitím zamčeno venku, i když by stejně pohodlně mohlo stát uvnitř vedle stolu. Pro jistotu je sedlovka venku a složená řidítka.
Domů na Moravu mám domluvený odvoz autem. Hned jak vyrážíme, stojíme v zácpě. Ach jo. Za Prahou se to však rozjíždí a po třech dalších hodinách jsem doma.
DISKUZE