Připravil: Alda Linhart
Foto: Jakub Knapek, Ivan Bíbr
Ivan Bíbr je člověk, jenž spojuje světy, které by na první pohled nemusely mít mnoho společného – IT, pivní kulturu a městskou cyklistiku. V Olomouci provozuje dvě stylové pivnice, které si získaly pověst míst s výběrovým pivem, osobitou atmosférou a komunitním duchem. Do práce dojíždí do Brna, kde se pohybuje na skládacím kole Tern. Stejné kolo využívá i na dovolené, kdy vyráží na pivní expedice po českých a moravských minipivovarech. A když má volno, míří na chalupu na Hané – samozřejmě na kole.
Během svých pivních výprav na skládacím kole Ivan nejen ochutnává piva a navazuje spolupráci s malými pivovary, ale také o svých cestách pravidelně píše reporty na svém facebooku. Sdílí fotky, zážitky, dojmy z navštívených podniků a často pořádá poznávací soutěže pro své sledující – například hádanky o tom, kde se právě nachází, nebo tipovací hry na počet navštívených pivovarů. Jeho příspěvky mají osobitý styl, humor a přirozeně propojují svět cyklistiky s pivní kulturou. Pro mnohé se tak staly inspirací k vlastním výletům za řemeslným pivem.
Hledal jsem lepší skládačku – moje první „testovací“ skládací kolo mi vydrželo jen zhruba rok a pak se rozpadlo. Myslím doslova rozpadlo, mám totiž značně necyklistickou váhu :). Na Tern jsem narazil náhodou, byla to u nás tehdy čerstvá novinka. Osobní zkouška v Uherském Brodě dopadla na výbornou, dal jsem na doporučení kluků z tehdejšího Azubu a za týden už se vybraný červenočerný kousek proháněl po Hané.
Za mne bych zdůraznil robustnost a kvalitu – oproti mainstream produkci jsou dle mého názoru výrazně lépe zpracována. Plus je vidět, že u jejich návrhu někdo přemýšlel a vývojový tým s nimi pravděpodobně taky jezdí. Což rozhodně není pravidlem! K tomu dlouhá záruka na rám, bezproblémový provoz a taky kvalitní česká podpora. Jsem velmi spokojen, přestože používám výhradně starší 24“ modely Eclipse – kvůli vyšší nosnosti.
Celkem normálka, přijedu na kole k autobusu nebo vlaku, složím ho, nasednu, otevřu noťas a věnuju se práci. V Brně rozložím kolo a valím přes město do kanclu. No a večer zpátky. Od kovidu se vše výrazně zlepšilo a není nutné jezdit každý den, což bylo popravdě spíš za trest. Znalci trasy Olomouc – Brno jistě tuší a jsou v obraze :).
Jak kdy. Když spěchám, preferuji rychlejší trasy, ve vedru se obvykle smočím v nějaké štěrkovně okolo, občas mám po cestě nějaké pochůzky nebo nákupy, takže si upravím trasu a podobně. Když je hnusně, pomůžu si kousek vlakem, prostě jezdím podle aktuální potřeby a možností.
Určitě svobodu pohybu – hlavně ve městech, která jsou permanentně ucpaná auty. Nemusím vozit žádný náklad a kolo je v přeplněných centrech měst velmi flexibilní. Asi nejvíc oceňuji zdravotní přínos. Nesportuji, nebaví mě to, ostatně kolo používám výhradně jako dopravní prostředek. I když to možná zní trochu podivně, je to opravdu tak. A díky kolu mám pravidelný každodenní pohyb. Někdy půlhodiny, někdy hodinu, ale je to tam každý den. Jezdím i v zimě, protože sníh tady máme hodně vzácně a poslední dobou spíš vůbec.
Úplně jednoduše – sbalím bágl, rozložím kolo, nasednu a jedu.
Odhadem tak tři stovky, úplně přesnou statistiku si nevedu, ne všechno stojí za zapsání. Čili jsem zhruba v polovině, jestli se nepletu, tak u nás máme okolo šesti set pivovarů. Můj dlouhodobý názor je, že tohle je pivní ráj na zemi – v kdejaké zapadlé vesnici tady vaří pivo slušné kvality a prodávají jej za neuvěřitelnou cenu. Pokud mají i hospodu nebo nějaký výčep, kde se o něj dobře starají, tak je to dost často lepší než jakákoliv mainstream produkce. Alespoň za mne.
Ano, snažím se, ale je to těžké pro obě strany. Ty malé pivovary z velké dálky obvykle nemají žádnou motivaci jet na nějakou akci přes celou republiku jen proto, aby prodali pár beček a chutnali moravskou slivovici. A pravidelný závoz samozřejmě nehrozí vůbec, to není rentabilní.
Takže nejdřív musíš někoho přesvědčit, že je dobrý nápad udělat si výlet k nám. Pak musíte najít termín, kdy třeba pojedou podobným směrem nebo něco takového – to někdy trvá i roky ... Musíš jim dát kontakty na pivnice a pivotéky v okolí nebo po cestě, ať mohou na cestu co nejvíc naplnit auto a je to pro ně zajímavé i obchodně. A když akce dobře dopadne, tak ti dovezou pivo třeba jednou ročně při náhodné cestě někam naším směrem.
Nebojte se toho a hlavně se nemotejte ožralí na cestách.
Celý rozhovor najdete v tištěném magazínu VENKU 2026.
Celý článek najdeš v tištěné verzi Magazínu VENKU 2026. Čeká na tebe více než 80 stran zajímavého čtení a inspirace. Cestopisy, trendy a informace pro pobyt VENKU nejen na kole.
Pokud máš zájem o tištěný magazín VENKU, můžeš ho objednat zde za symbolickou korunu. Poštovné je dle aktuálního ceníku. Pokud si cokoliv objednáš z eshopu společnosti Kolomotion, systém ti magazín nabídne automaticky zdarma jako dárek. Starší ročníky můžeš do rozebrání objednat také.
DISKUZE