Jak vybrat nákladní vozík
foto: Nils Laengner
O dva roky dříve, se závodu účastnil poprvé. Byl to vlastně jeho úplně první ultra maratónský závod a tenkrát jej samozřejmě jel ještě na klasickém horském kole. Po dvou letech se na startu objevil znovu. Tentokráte však s titanovým speciálem, který však rozhodně není určen pro takové závody, ale pro městskou, byť často drsnou cyklistiku.
Pro Allana nebyl závod Silk Road Mountain Bike Race jen soutěží. Nebylo to jen 1880 kilometrů napříč drsným terénem Kyrgyzstánu ve Střední Asii. Byla to osobní cesta za sebepoznáním a posouváním hranic.
"Nakonec to byl docela příjemný pocit vědět, že jediný, s kým jsem soutěžil, jsem byl já sám," přemítá Allan s ohledem na jedinečnou výzvu, kterou si zvolil. Věděl, že na nákladním kole závod vyhrát nemůže a tak si tu a tam užíval trochu škodolibý pocit, že stíhá držet tempo se známými závodníky i presto, že jede na takovém nevhodném stroji.
I když je to překvapivé, nákladní kolo totiž neznamenalo jen same nevýhody, ale tu a tam i nějakou výhodu. Allan třeba zjistil, že ve sjezdech delší rozvor zajišťuje lepší stabilitu. Vůbec se také nemusel zabývat tím, kam co uloží. Ať už šlo o běžnou výbavu, nebo ltry vody navíc, které potřeboval mít s sebou do dlouhých neobydlených úseků.
Cesta po Hedvábné stezce je plná vzestupů a pádů, a to jak fyzických, tak emocionálních. Allan zdůrazňuje důležitost přizpůsobivosti vzhledem k dlouhým dnům v závodě. Denně se jede 17 až 18 hodin. Závod se odehrává v rozmanité krajině, od skalnatých terénů po svěže zelená údolí a vyprahlé pastviny, a poskytuje tak smyslovou hostinu pro duši dobrodruha. Jeden z ikonických úseků v podobě sedla Kegeti, je mezi účastníky Silk Road Race dobře známý. I když se trasa každý rok mění, tato část se jela v každém ročníku. Důvod je jednoduchý. Pořádně závodníky vyždímat. Silnice je poničena velkým sesuvem půdy a kolo se musí dlouhé hodiny tlačit nahoru. Allanův cargo bikový zážitek z tohoto stoupání byl směsicí očekávané obtížnosti a překvapivé lehkosti. Bylo to totiž mnohem snažší, než si z minulé účasti představoval a po šesti dnech v závodě mu to vlilo řádně okysličenou krev do žil.
Dobrodružství však nabralo náhlý obrat, když den po osobním triumfu v sedle Kegeti, čelil Allan nečekanému pádu. Už to vypadalo, že závod vzdá, ale nekompromisní vzkaz od přítele ze Skotska zněl jasně: "Pokud tento závod nedokončíš, budeš toho navždy litovat."
Následovala cesta do Biškeku, šití a obvazy a o den později návrat taxíkem na místo karambólu. Kolo naštěstí bylo nepoškozené a do cíle nechybělo mnoho. Jedno dlouhé náročné stoupání, vrchol sedla a pak nekonečný sjezd dolů. Dolů k jezeru Issyk Kul, kde byl cíl celého závodu. Pro Allana jakoby však cíl byl už nahoře v sedle. Tak snadný se zdál být ten sjezd. A tak náročné bylo se do sedla těsně před setměním dostat. Opět jej potkalo 16 km tlačení kola. 16 km, které mu zabraly 6,5 hodiny!
Silk Road Mountain Race dal Allanovi obrovskou lekci o vytrvalosti a nepředvídatelnosti tohoto závodu. Jeho rada budoucím účastníkům je jednoduchá: nastudujte si, co můžete, ale nenechte se odradit. Tento závod je směsicí přípravy a přizpůsobivosti, s mnoha aspekty, které člověk nemá šanci ovlivnit.
Když se dnes Allan ohlíží za svým kyrgyzským dobrodružstvím na nákladním kole, uznává, že to byla jedinečná a neopakovatelná zkušenost. Možná i zkušenost, kterou znovu opakovat nechce. Proto se už do Kyrgyzstánu na nákladním kole nejspíše nevrátí. Lákají ho ale nové závody a nové výzvy. Výzvy, které je nutné překonat.
A na závěr ještě pěkný film ze samotného závodu s komentářem od Allana. Dají se v něm zapnout i poměrně korektní české titulky.
DISKUZE