Jak vybrat nákladní vozík
Jean-Marc Dubouloz vyhrál poslední edici v roce 2021 a letos je ve svém velomobilu WAW opět na špici. Dokonce se mu podařilo překonat jednodenní rekord závodu, který nyní díky němu činí neuvěřitelných 475 km. A to je třeba brát v potaz, že závodníci mají k dispozici jen 13,5 hodiny denně, během kterých mohou být na trase. Hned za ním je Brit Jack Butler na lehokole AZUB SIX, který se účastnil také Sun Tripu v roce 2018, který však tehdy mířil z Francie do čínského Kantonu. Jack jel v roce 2018 ještě na vzpřímeném kole a skončil na skvělém šestém místě. Komfort ležatých kol jej však po návratu z Číny rychle zlákal a letos už pro něj dlouhá cesta bude mnohem pohodlnější. Jack říká: "Samozřejmě jsem pro letošek zaregistrován jako závodník! Moc rád bych vyrovnal nebo překonal svůj předchozí výsledek, kterým bylo 6. místo v roce 2018. Nicméně část mého úspěchu tehdy byla způsobena spolehlivostí mého kola (taktika želva vs. zajíc). Myslím, že pro rok 2024 tuto výhodu mít nebudu, protože silnice na trati budou téměř všude velmi kvalitní. Spousta rychlých bývalých účastníků jede letos také a zkušenosti, které si nesou, budou neocenitelné pro úspěch v závodě. ” Zatím se mu evidentně daří více než dobře.
Ve chvíli, kdy vzniká tento článek je na třetím místě mladé německé duo Kilian and Jonas na ležatém tandemu AZUB TWIN, které má po prvním týdnu v závodě již značný odstup zhruba 500 km. S nástrahami závodu se ale zatím pere velmi dobře. Mimochodem, jedním z pojítek tří prvních závodníků jsou kola, která mají naklápění panelů za Sluncem, což výrazně vylepšuje jejich solární zisky a umožňuje rychlejší jízdu.
Dalšími koly jsou pak jak ležaté tříkolky, tak i ležatá kola. Některé vyrobené doma, většina však z běžné produkce. 11 z nich bylo vyrobeno v ČR (8 lehokol a tříkolek AZUB, 1 velomobil WAW z brněnské firmy Katanga a dvě kola z dílny Cargobikes.cz Jiřího Štrupla, který se závodu sám účastní) Solární výbava je vždy dílem samotných závodníků, resp. kombinací výrobků, které jsou na trhu běžně k dostání, ale jako celek se nedají koupit. V rámci daných pravidel, která určují maximální možnou velikost panelů, maximální kapacitu baterie a podmínky pro výkon motoru, je pak na stavitelích, jakou strategii zvolí a jak jednotlivé komponenty nakombinují. Spolehlivost celého systému, stejně jako odolnost konstrukce v náročných podmínkách, je pak v závodě extrémně důležitá.
Jak už bylo zmíněno, v závodě se vyskytují také čeští závodníci. Přesněji dva. Michael Polák a Jiří Štrupl. Nemají závodní ambice, ale svou sílu ukázali už tím, že na start v Lyonu dojeli z Prahy po vlastní ose. V pedálech tak mají už o stovky kilometrů více, než jejich soupeři.
Celý závod můžete sledovat on-line, protože každý z týmů má na kole nainstalovaný GPS tracker, který každých 10 minut vysílá polohu přes satelitní síť. Závodníky proto můžete sledovat na https://suntrip.sollow.live/maroc-2024/ a případně si přehrát i jejich pohyb za celý závod. Je více než zajímavé sledovat, jakou trasu si vyberou, kdy každý den ukončují svou jízdu a kdy ráno vyráží na trasu. Oproti minulým letům zpřísnil organizátor Florian Bailly pravidlo, které omezuje čas, po který mohou být jezdci v pohybu. Letos tak po cestě do Maroka mohou jet pouze od 7 ráno do 8:30 večer, v Maroku a na cestě zpět se jim pak čas prodlužuje s možností vyrazit už o půl hodiny dříve. Trasa samotná není také přesně daná a jsou povinné jen vybrané check-pointy, které jsou v on-line mapě určeny vlaječkami. Stejně tak je povinný vybraný trajekt ze Španělska do Maroka a zpět plus jedna zakázaná marocká pobřěžní silnice. V podstatě je tak na závodnících, jakou trasu zvolí. Ve většině případů ji mají naplánovanou už dlouho dopředu a uloženou někde v mobilu. Úpravy dělají pak už jen zřídka podle aktuální situace. Jean-Marc Dubouloz ve svém rozhovoru z roku 2018, který si můžete přečíst na mém anglickém webu RECUMBENT.news tvrdil, že mu dokonce s úpravami trasy pomáhá dobrovolník doma a posílá mu je WhatsAppem do druhého mobilu. Jean-Marc si pak může vybrat, kterou trasu zvolí.
Závod už zaznamenal několik napínavých momentů a zvratů. Kromě silných lijáků měl vedoucí jezdec v závodě Jean-Marc s velomobilem WAW technické problémy a na jihu Španělska dokonce karamból způsobený extrémně silným větrem. Druhý Jack Butler se tak už dvakrát ujal vedení. Těm, kteří se do Pyrenejí na hranici mezi Francií a Španělskem dostali pozdě, cestu znepříjemnil dokonce i sníh. Termín závodu byl totiž oproti minulým edicím posunut a místo v červnu startoval už v dubnu, aby během něj nebylo takové vedro. Tato změna se však otočila vůči samotným závodíkům a ti se ted potýkají s velmi chladným počasím. Zvláště pak ti z nich, kteří jedou v turistické nezávodní kategorii, a jsou na konci startovního pole.
Kromě on-line mapy doporučujeme sledovat i Facebook Sun Tripu s každodenním zpravodajstvím, případně sociální sítě jednotlivých závodníků. Takový Jack Butler dokonce zvládá během závodu ještě stříhat videa. Přehled všech kol najdete v článku zde.
Sledujte, bude to ještě hodně zajímavé. Zvláště pak v Maroku, kde se podmínky výrazně přiostří. Ať už co se týče provozu, kvality silnic, kopcovitosti trasy atp.
V červnu 2010 se Florian Bailly vydal na odvážnou sólo expedici, během které přejel Evropu a Asii na elektrokole jehož baterie byla napájena solárním panelem umístěném na nákladním vozíku. Jeho cesta byla příznačně nazvaná "Sur la route du soleil levant" (Na cestě k vycházejícímu slunci)a měřila 10 000 kilometrů, během kterých Florian projel desítku zemí, včetně nezapomenutelné zastávky na výstavě Expo v Šanghaji. V říjnu 2010 dorazil do japonského Tokia a dokázal to, co nikdo před ním. Během jízdy po nekonečných kazažských pláních si vysnil závod solárních kol a o tři roky později jej zrealizoval. Inspirován epickými závody plachetnic přes oceány si Florian Bailly představoval podobnou velkolepost pro solární kola. V červnu 2013 tak byla odstartován první Sun Trip. Měřil téměř 8 000 km, vedl z francouzského Chambéry do kazažského hlavního města Astany a na trase byl jediný kontrolní bod v Ruském Soči na břehu Černého moře. Jelo se tehdy ještě přes ukrajinský Krym a na čtvrtém místě skončilo české duo Karel Šebela a Honza Galla na solárních tříkolkách AZUB TRIcon 20. Vítězem se stal famózní Rad van Hulle na upraveném kole HASE Pino, jenž vzdálenost urazil za 38 dní s průměrnou denní vzdáleností přes 200 km. Opět je nutné vzít v potaz, že doba jízdy byla každý den omezena zhruba na čas od 6:00 do 22:00.
O dva roky později se závodilo na trase Z Milána do turécké Antalye a zpět, v roce 2018 se jelo do čínského Kantonu a Sun Trip měřil neuvěřitelných 12 000 km a v roce 2021 pak následoval velký okruh Evropou s podobou délkou. Zajímavé je, že v roce 2018 opět vyhrál Raf van Hulle a Kantonu dosáhl za pouhých 45 dní, tedy jen o sedm dní více než potřeboval na téměř o polovinu kratší vzdálenost. A vývoj pokračoval dál, protože v roce 2021 závod konečně dokončily dva velomobily. Oba na prvních dvou místech v bitvě, která trvala až do posledního dne. Jean-Marc Dubouloz dorazil do cíle za těžko uvěřitelných 33 dní a dvě hodiny s pouhopouhým tří hodinovým náskokem na Emila Barbuta. Průměrná denní vzdálenost (max. 14 hodin jízdy) tak byla 333 km! Uvidíme, jak to dopadne letos.
DISKUZE