Jednalo se již o
26. ročník veletrhu speciálních kol,
který nemá nikde ve světě obdoby, a troufám si říci, že každý z šesti tisíc návštěvníků, kteří se letos na konci dubna rozhodli SPEZI navštívit, si ho užil. Konal se opět v opuštěné textilní továrně v malém městečku na jihu
Německa
nedaleko švýcarských hranic. Jedinečnost celé této akce byla, stejně jako vloni, postavena na třech základních pilířích.
Zaprvé je to jedna
velká hala o rozloze 5 500 metrů čtverečních,
v níž má svůj stánek většina vystavovatelů.
Za druhé jsou to
dva testovací okruhy, z nichž jeden měří 800 metrů, projíždí samotnou vystavovatelskou halou a kola si tak půjčujete přímo na stánku vystavovatele. Zároveň ale pokračuje ven a klikatí se mezi dalšími halami, což samo o sobě vytváří skvělou atmosféru. Druhý testovací okruh pak dokonce vede mimo areál “výstaviště”, stoupá na nedaleký horský hřebínek a sjíždí zpět. Člověk si tak snadno vyzkouší, jak se na daném kole jede do kopce a jak se řídí ve větších rychlostech po cestě dolů.
A třetím pilířem celého veletrhu je
atmosféra.
Technická atmosféra daná samotným výstavním areálem v opuštěné továrně a doplněná mnoha neobvyklými koly, která nejsou ve své konstrukci svázána pravidly Mezinárodní cyklistické federace ani jinými složitými předpisy.
K vidění tak bylo opravdu mnoho zajímavých staveb. Od jednostopých lehokol, přes tadpole tříkolky se dvěma koly vpředu nebo tříkolky typu delta s jedním kolem vpředu. Také velomobily buď tříkolové, nebo čtyřkolové, s řízenými předními koly, nebo dokonce s řízeným zadním kolem. Kromě toho existovaly různé čtyřkolky, ať už terénní, nebo městské. Zkrátka vše, co si lze ve světě lehokol představit. Nemluvě o mnoha nákladních kolech, skládačkách, tandemech a spoustě doplňků.
