Jak si vybrat nákladní vozík za kolo

Důvodů, proč si pořídit nákladní vozík za kolo, může být mnoho. Ať už chcete odvézt obrovský rodinný nákup ve městě nebo si zajet na kole na ryby. Často se nákladní vozíky používají při dálkových cykloturistických výpravách. Výrazně zvýší přepravní kapacitu kola a zlepší přehlednost. Není totiž nutné se přehrabovat ve dvou, nebo dokonce čtyřech bočních brašnách, přemýšlet, ve které co vezu, a proč se mi ta malá věc propadla až na dno.

Text: Honza Galla
Foto: Archiv Mirka Kadlece

Mnohdy jsou nákladní přívěsy používány také při výpravách s dětmi, které toho ještě tolik neuvezou a zapojit se proto musí rodič. Případně při cestách s drahou polovičkou, která se zkrátka nechce tolik namáhat. Může však jít i o tandemové výpravy, protože sbalit se na několikatýdenní výpravu na dvojkole je hodně náročné. Vozík za kolo řeší mnohé situace. Ale jak si vybrat ten správný? První otázka je jasná.

Dvě kola nebo jen jedno?

Základní a zásadní otázka, na kterou je nutné si odpovědět. A k nalezení odpovědi je třeba se nejdříve zeptat, jak bude vozík v budoucnosti využíván? Sám jsem mnoho svých dlouhých cest absolvoval s vozíkem, ať už proto, že jsme jeli na tandemu, na který je všeobecně těžké se zabalit, a nebo proto, že přívěsy mám prostě rád, jsou uvnitř velmi přehledné, a také (přiznám se dobrovolně), protože zajímavě vypadají. 

Všeobecně preferuji dvoukoláky. Jsou stabilní, není se třeba příliš starat o to, jak je sbalíte, téměř neovliňují ovladatelnost kola a dají se mnohem více naložit. Na druhou stranu jsou těžší, pokud s nimi chcete cestovat třeba letadlem. Jsou povětšinou i větší a především z jednostopého kola vytváří třístopé vozidlo s mnohem větším aerodynamickým odporem. Ony tři stopy začnou všechno komplikovat především v náročnějších podmínkách šotolinových či dokonce kamenitých cest. Najít ideální způsob, jak projet mezi kameny či dírami je téměř nemožné, a navíc se tu a tam stane, že vozík zadrhne spodkem o některou z nerovností. 

Jednokolové vozíky pak odstraňují všechny zmíněné nedostatky dvoukolových přívěsů, ale to je vykoupeno jinými nevýhodami, které je třeba vzít v potaz. Jednokoláky mají menší nosnost, zpravidla mají kolo až vzadu za ložnou plochou, takže více zatěžují zadní kolo samotného bicyklu. Musí se balit tak, aby byl náklad vyvážený do stran a především výrazně ovlivňují jízdní vlastnosti a stabilitu kola. To se projevuje hlavně v rychlých průjezdech serpentin, kdy jezdec po změně směru jízdy cítí, jako by vozík chtěl jet stále původním směrem. Musí proto vyvinout větší snahu o zatočení, což vede k překlopení vozíku z jedné strany na druhou a přenesení těžiště. To má za následek jakési natlačení cyklisty do vnitřního oblouku, což je třeba korigovat. Zkráceně řečeno, je třeba si na jízdu s jednokolovým vozíkem zvyknout, balit jej co nejvíce na plocho a být připraven. 

Proto mi přijde, že pro cestovatele, u kterých rozhoduje hmotnost a rychlost, není lepšího řešení než lehký jednokolový vozík s tenkou pneumatikou. Pro ty, kteří plánují jízdu v odlehlých koutech světa, v horách Albánie, v Indii či Tibetu, je nejlepším řešením také jednokolák. Avšak pokud předpokládáte jízdu především po asfaltu, případně tu a tam na šotolině, máte rádi pohodlíčko a přehled v zavazadlech, není nic lepšího než dvoukolový nákladní vozík.

Na co si dát pozor?

Pokud jste si vybrali jeden z kvalitních vozíků, u kterého vás nepřekvapí nedostatky, jako je nepřesné skládání, či třeba vrzání, je třeba si především prohlédnout zadní patky vašeho kola. Jde o to, zda se k nim zleva, a případně i zprava, dá namontovat upínací díl vozíku nebo zda se zadním nábojem dá provléknout speciální rychloupínák, který se dodává k většině jednokolových vozíků. 

Některé patky jsou totiž dost výrazně profilované, mají nejrůznější odlehčovací prohlubně a zpevňovací žebra a upínací díl pak k nim nedolehne tak, jak by měl. Stejně tak jsou mnohá dnešní dražší kola vybavena tzv. pevnými osami, které nemají rychloupínák, ale speciální šroub. Ty pak vyžadují pořízení nové pevné osy, která se prodává k danému vozíku a umožňuje jeho připojení.

Rozdíly najdete také v místě připojení vozíku. Drtivá většina vozíků se připevňuje za osu kola. Je to osvědčené umístění, existují na něj nejrůznější přípojné mechanismy a případné doplňky. Druhou možností je upevnění za sedlovku. Používá se především u levných nákladních vozíků, případně u přívěsů do města, kde se oje používá i k tažení vozíku v případě, že není připojen za kolem. Zvláště městské vozíky však jsou naloženy hodně do výšky a jejich vybrané praktické vychytávky jsou vykoupeny nižší stabilitou. Uchycení za sedlovku můžete najít u několika málo nákladních vozíků, které jsou určeny spíše do terénu a pro použití třeba s celoodpruženými horskými koly. Jejich zadní stavba by totiž mohla být poškozena nadměrným zatížením, které by bylo způsobeno připojením jednokolového vozíku. V takových případech je ale stejně dobré zvážit použití bikepackingových brašen.

Příklady nákladních vozíků