Jak vybrat nákladní vozík
Trasa vedla z Ruse až na jižní část východního pobřeží Černého moře.
Léto v plném proudu, mladý studentský pár s omezeným rozpočtem a před nimi plán čítající pouhé dva body: kolo a Bulharsko. I tak může vypadat začátek dobrodružné cesty za krásami východní Evropy. Do Ruse, jednoho z těch větších bulharských měst, jsme dorazili přímou autobusovou linkou Praha-Varna. Nutno podotknout, že bulharští řidiči mají jedno společné: časté přestávky na cigárko a pocit, že není kam spěchat. Po výstupu z autobusu nás do obličeje udeřili vysoké teploty a zvláštní vůně bulharského maloměsta. Výlet mohl začít.
Přeplněný zadní nosič je nedílnou součástí každého cyklisty – dobrodruha.
Z Ruse jsme se vypravili do střední části Bulharska, do univerzitního města Veliko Tarnovo. Kempů ve středozemí moc nenajdete, ty čekají spíše na bronzuchtivé turisty podél východního pobřeží. Proto jsme během celého výjezdu využívali spíše levného ubytování v soukromí a volnosti přírody. Během stanování v kukuřičném poli jsme se setkali s nočními zloději kukuřice. Jinak je třeba říci, že je Bulharsko naprosto bezpečná země.
Veliko Tarnovo, město s dramatickým výhledem
V kukuřičném poli si člověk může připadat stejně jako v džungli
Turisté jsou pro vnitrozemské obyvatele netradičním zpestřením všedního dne. Setkáte se zde s neskutečnou pohostinností a vřelým přijetím. Bulhaři jsou podobnými pohodáři jako Španělé, jen jsou o dost klidnější: v průběhu dne přísně dodržují polední siestu a před žhnoucími paprsky se ukrývají pod stříškami a slunečníky, které najdete prakticky před každým obchodem. Pokud budete chtít cestovat dříve než před čtvrtou odpoledne, budou vás přesvědčovat, abyste ještě chvilku poseděli a relaxovali. Oni teď přece také nepracují.
Pohostinnost Bulharů nezná mezí: pozvou vás domů i na oběd a ještě vám popřejí šťastnou cestu
V Bulharsku není problém přepravovat se ve vlaku s kolem, čehož jsme využili k tomu, abychom se dostali ze středu vnitrozemí na východní pobřeží do přístavního města Burgas. Toto místo je turisty stále poněkud opomíjeno, i když nabízí minimálně stejný komfort jako okolní prázdninová letoviska. Ubytování v soukromí je tu běžnou praxí přivýdělku starších lidí, proto není problém sehnat nocleh a během pár desítek minut se ubytovat a skrýt se před sluncem za hradbou betonové zdi.
Vzhled a pohodlí ubytování je přímo úměrný ceně, kterou za něj zaplatíte. Rozhodně je však levnější než u nás.
Cestování podél pobřeží není pro cyklisty příliš vhodné. Společně s nárůstem cestovního ruchu v přímořských oblastech totiž roste i ruch dopravní. Pro méně otrlé cyklisty proto doporučuji spíše využití alternativních cest dále od černomořského pobřeží. Samotná pobřežní města jsou silně poznamenána turismem, což se odráží jak v přístupu k cizincům, tak v cenách ubytování.
Přesto jsme nalezli místa, která jsou zrakům cizinců často skryta. Za zmínku stojí Carevo, které nabízí příjemnou atmosféru přímořského městečka s plážemi pokrytými převážně místními obyvateli. Ačkoliv i zde najdete turisty, jsou to spíše Bulhaři na dovolené.
Prázdné pobřeží Černého moře. Tak, jak ho běžní turisté neznají.
Z výletu podél pobřeží jsme se vrátili zpět do Burgasu. Ten je totiž dopravní tepnou vedoucí do všech koutů Evropy i Asie a nabízí řadu možností dalšího cestování. My jsme se rozhodli využít služeb turecké dopravní kanceláře a podnikli jsme dvoudenní výlet bez kol do centra arabské kultury: do Istanbulu. Jen samotná návštěva istanbulského tržiště vyžaduje vícedenní rozvrh. Každý turista zde rychle pochopí, že dva dny k poznání jen části tohoto města naprosto nedostačují, ale dají vám alespoň ochutnat netradiční muslimské kultury.
Mešity a islám jsou nedílnou součástí arabské kultury.
Po návratu z Istanbulu nastal čas loučení a návratu domů. Sehnat autobusového dopravce ochotného převážet kola se ukázalo jako velký problém, proto nám nezbyla jiná možnost než kola rozebrat a zabalit do lepenky. Po několikahodinové práci jsme se shodli na tom, že existují chvíle v životě cyklisty, kdy bychom uvítali jednoduchá skládací kola.
Jak se balí neskládací kolo.
S Bulharskem jsme se rozloučili narychlo a vydali jsme se vstříc cestě zpět do Čech přes hranice bývalé Jugoslávie, kde se pašuje alkohol a cigarety, celníci přijímají úplatky…ale to už je zase jiný příběh.
Bára Grexová
DISKUZE