V době, kdy většina lidí plánuje dovolenou u moře, se dva cyklisté rozhodli pro něco mnohem většího – objet celý africký kontinent na kole. Každý z jiné strany, každý s jiným příběhem, ale oba s vášní pro dobrodružství, vytrvalost a poznávání světa ze sedla kola.
Laco Branický, slovenský cyklocestovatel a autor blogu www.cyklocesty.sk, vyrazil z Bratislavy a přes Maroko a západní pobřeží Afriky urazil neuvěřitelných 21 186 kilometrů napříč 21 zeměmi. Jeho cílem byl ikonický Mys Dobré naděje – a zároveň splnění snu, který v něm zažehla kniha "Na kole přes Afriku" českého dobrodruha Tadeáše Šímy.
Tadeáš, který je známý svými expedicemi napříč kontinenty, se vydal opačným směrem – z Mysu Dobré naděje po východním pobřeží Afriky až do rodných Prachatic. Jeho cestu můžete sledovat i díky Českému rozhlasu, kam Tadeáš pravidelně posílá hlášení z cesty. Před cestou rozhlasu poskytl velký rozhovor Špagát přes cestu na Sahaře, krádež kola v Maroku…
Oba cyklisté se rozhodli symbolicky propojit své trasy. Každý z nich ujel 150 kilometrů ze svého směru, aby se setkali v Hanoveru, malém městě v Jihoafrické republice. Tam si předali pomyslnou štafetu – nejen jako cyklisté, ale i jako zástupci dvou národů, které spojuje společná historie a láska k dobrodružství.
Tádovu knihu Na kole přes Afriku som čítal ako inšpiráciu pred cestou, takže túto príležitosť na pomyselné odovzdanie štafety som si nemohol nechať ujsť. Stretli sme sa v mestečku Hanover. A keďže jeho čaká zasnežené Lesotho a mne sa už nechce bicyklovať, zostali sme 2 dni v Hanoveri v malom guest house.
Za ten druhý deň navyše môže plný mrazák jedla vhodného na grilovanie, 10 pív vstrebávaných prvý deň a tiež veľa inšpiratívnych vecí na rozprávanie. A tak sme tu, v Hanoveri. Hľadajúci motiváciu mrviť sa ďalej.....
(Laco Branický)
Po dosažení Mysu Dobré naděje se Laco rozhodl zakončit svou cestu stylově – letí do Istanbulu a odtud pojede na kole zpět do bratislavské Petržalky. Tato část slouží jako aklimatizace z afrického kontinentu zpět do evropské reality – a zároveň jako symbolické uzavření kruhu.
Tadeáš Šíma není jen cyklista – je to cestovatel, fotograf, spisovatel a dobrodruh, který se nebojí jít vlastní cestou. Už před sedmi lety ji projel od severu k jihu po západním pobřeží. Tehdy skončil v Kapském Městě – a právě tam letos svou novou výpravu začal. Tentokrát se vydal opačným směrem po východní straně kontinentu. Jeho cílem jsou rodné Prachatice, ale cesta je plná neznámých. Přesto vyráží s otevřenou myslí a pokorou, kterou mu přinesly předchozí zkušenosti – včetně krádeže kola v Maroku nebo zranění při paraglidingu v Kostarice.
Tadeáš Šíma se na svou druhou africkou expedici vydal s jasným cílem – projet kontinent z jihu na sever, tentokrát po východní trase. Trasa by měla vést středem Afriky až do Egypta, odkud plánuje přeletět na Balkán a poté dojet na kole až do rodných Prachatic. „Zda se vůbec dostanu do Egypta, je ve hvězdách,“ přiznává s odkazem na složitou situaci v Súdánu
Afrika pro něj zůstává srdeční záležitostí. „Pořád u mě převládá touha po nepoznaném,“ říká. A i když se tentokrát vyhýbá padáku, který si vezl na předchozí cestu Střední Amerikou, jeho výbava je o to lehčí – ale zkušenosti o to hlubší. „Rozhodně tam jedu s mnohem větší pokorou než tenkrát, kdy jsem se cítil namachrovaně,“ dodává. Cestování vnímá jako způsob, jak se učit, měnit a chápat svět i sebe sama.
DISKUZE