Skandinávské hory ovšem zůstávají výzvou za jakýchkoliv podmínek. Obrovské prostory značně narušují schopnost orientace našince: co se zdá blízko, může být vzdálené dva dny cesty, a naopak. Dovrefjell není o dramatických hřbetech, ale o širokých údolích a rozlehlých pláních, kde se člověk snadno ztratí. Jediným výrazným bodem je mohutný masiv Snøhetty. Tajně doufám, že se nám na něj podaří vystoupit.
Vyrážíme z nadmořské výšky 400 metrů a na pulkách táhneme zásoby na deset dní, stany, vařič a vše potřebné pro přežití v norské zimní divočině. Náš tým tvoří dvě dvojice – s Ondrou jsme měli polárnickou premiéru v Sareku, kamarádi jsou na severu poprvé.
První den končíme po dvaceti kilometrech a hned se ukazují slabiny výbavy: ultralehký stan našich kolegů je sice jako peříčko, ale bez pevně zatlučených kolíků se v měkkém sněhu prakticky nedá postavit. Hluboký záhrab je proto nezbytný, kopou ho snad hodinu.
Celý článek najdete v tištěné verzi Magazínu VENKU 2025. Napište si o něj »»»
DISKUZE