Považujete-li lehokolo za vymoženost moderní doby, není tomu tak. Kořeny lehokol sahají do poloviny 19. století a za samostatný druh bicyklů jsou považována již od roku 1893, kdy byly jejich nákresy publikovány v časopisu Fliegende Blätter. Od té doby začal tisk debatovat o výhodách a nevýhodách různých tvarů kol. Za předchůdce dnešních lehokol se považují modely Challand Design a American Brown.
Od začátku dvacátého století se design lehokol stále vylepšoval. Ve 30. letech však přišel zvrat a Mezinárodní cyklistická federace UCI je vyřadila ze seznamu povolených závodních strojů. Proč? 7. července 1933 totiž Francouz Francis Faure ujel na lehokole na pařížském velodromu více než 45 km za hodinu, tedy téměř o kilometr více než držitel předešlého rekordu Oscar Egg, který jej vytvořil na „klasickém“ kole v roce 1914. Jezdci ze stáje „klasiky“ se začali bouřit. Faure byl podle nich druhořadý jezdec a jeho stroj nebyl kolem. Za přispění ekonomických zájmů a kontaktů profesionálních cyklistů byla lehokola definitivně vyškrtnuta z účasti na UCI závodech kvůli specifické vzdálenosti některých částí kola. Po této události se vývoj lehokol zastavil na dalších 40 let.
Za restaurací lehokola v 70. letech stojí inženýři Chester Kyle a David Gordon Wilson, pracující v USA. Ti začali experimentovat s aerodynamikou „kolmých“ kol, která byla taktéž zakázaná. Kolo Avatar2000 z roku 1979 je často považováno za první moderní typ lehokola. Do povědomí širší veřejnosti se lehokolo dostalo, když jej řídil hlavní hrdina filmu Brainstorm a také po publikování tematického článku v tehdy velmi populárním cyklistickém časopisu Richard´s Bicycle Book. V 80. letech začala být lehokola vyráběna hromadně a zejména v USA se začalo pracovat na jejich dalším vývoji. Studie z roku 1989 od Bussolariho a Nadela optimalizovala „lehací“ pozici na kole a konstatovala, že jízda vleže nesnižuje jezdcův výkon, ale naopak výrazně zlepšuje aerodynamiku jízdy.
Od počátku nového tisíciletí se vývoj lehokol rozběhl doslova na plné obrátky a tyto stroje se vyrábí po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. V současnosti jsou lehokola velmi oblíbena hlavně v USA, Kanadě, Nizozemsku a Německu. Pravidelně se také pořádají mezinárodní přehlídky a závody lehokol. Jízdě vleže se ale zatím těší jen malé procento cyklistů. O to větší je jejich nadšení a snaha o zvýšení oblíbenosti a povědomí o lehokolech mezi lidmi.
Od začátku dvacátého století se design lehokol stále vylepšoval. Ve 30. letech však přišel zvrat a Mezinárodní cyklistická federace UCI je vyřadila ze seznamu povolených závodních strojů. Proč? 7. července 1933 totiž Francouz Francis Faure ujel na lehokole na pařížském velodromu více než 45 km za hodinu, tedy téměř o kilometr více než držitel předešlého rekordu Oscar Egg, který jej vytvořil na „klasickém“ kole v roce 1914. Jezdci ze stáje „klasiky“ se začali bouřit. Faure byl podle nich druhořadý jezdec a jeho stroj nebyl kolem. Za přispění ekonomických zájmů a kontaktů profesionálních cyklistů byla lehokola definitivně vyškrtnuta z účasti na UCI závodech kvůli specifické vzdálenosti některých částí kola. Po této události se vývoj lehokol zastavil na dalších 40 let.
DISKUZE