Ovšem to, že si pro start naší cesty zvolíme právě Turecko, bylo tak trochu dílem náhody. Na cestu jsme si vyhradili 18 dnů, během nichž jsme chtěli projet co nejvíce států, které dělí Turecko od České republiky. Těch bylo nakonec 7: Turecko, Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina, Slovensko a Polsko, přes něž jsme urazili za 17 dní 2700 km.
Poté, co jsme připravili naše gravely Pells Raw a vše potřebné sbalili do brašen Ortlieb, přišlo to nejnáročnější z celé cesty, a sice cesta letadlem do turecké Smyrny. Až do prvních kilometrů ujetých po tureckých silnicích jsme doslova trnuli strachy. Nejprve z toho, zda s námi kola sbalená v krabicích z Vídně skutečně odletěla, poté tehdy, když jsme po příletu nemohli kola najít, a když jsme na volně ložené krabice u odpadkových košů narazili, přišla největší obava z toho, v jakém stavu bude obsah krabic. Vše naštěstí dobře dopadlo, a my jsme tak mohli s prvním šlápnutím do pedálů začít sbírat zážitky na naší velké cestě.
Vzhledem k tomu, že jsme do Smyrny přiletěli až v podvečer, museli jsme se v tomto třetím největším tureckém městě rychle zorientovat, a především jsme si museli najít vhodné místo na spaní, protože když už jsme konečně opouštěli ruch velkoměsta, přišla na řadu nevyžádá setkání s toulavými psy, kteří – jak jsme později zjistili – ožívali právě až s klesající večerní teplotou. Útočiště nám poskytla ptačí pozorovatelna, a tak nás ráno kromě úmorného horka budilo ještě i skřehotání plameňáků. Naši prvotní nejistotu z cizí země nám pomohli překonat její obyvatelé, kteří se k nám chovali velmi mile a přívětivě, a to platilo i v případě tureckých řidičů. Ze všech zemí, kterými jsme projížděli, včetně naší krásné domoviny, byli právě Turci těmi nejohleduplnějšími řidiči, a to na rychlostních silnicích, přes něž občas vedla naše cesta.
O naši trasu se postaral Tom, který měl z domova připravenou kostru trasy, po níž bychom se asi zhruba chtěli vydat, nicméně k úpravám docházelo téměř denně, ať už kvůli počasí, medvědům, minám, nebo jen proto, že jsme si chtěli udělat zastávku na nějakém zajímavém místě mimo trasu. Ale zpět k Turecku, v rámci něhož vedla téměř celá naše trasa při pobřeží Egejského moře, což mělo svá pro i proti. Velkou výhodou byla možnost koupat se několikrát denně v moři či dostatek možností pro dokupování zásob, zejména vody, protože teploty se každý den šplhaly přes nepříjemných 40 stupňů, a tak jsme měli spotřebu desítky litrů denně. Drobnou nevýhodou naopak bylo, že egejské pobřeží se vyznačuje poměrně velkou hornatostí a členitostí, a tak pokud si představujete nenáročnou cyklistiku po rovinách, musíme vás vyvést z omylu.
Poté, co jsme v Turecku stanuli na nejzápadnějším bodě kontinentální Asie, mysu Baba, přepluli jsme úžinu Dardanely s výhledem na visutý most pyšnící se nejdelším rozpětím oblouku na světě a okusili atmosféru bájné Tróje, nastal čas přesunout se do další země, Řecka. Vzhledem k migrační situaci to pro nás znamenalo překročit velmi přísně střeženou turecko-řeckou hranici, ale také rozloučit se s mořem. Trochu jsme doufali, že to bude znamenat rovněž i rozloučení se s extrémními teplotami, ale to jsme se bohužel spletli. V Řecku jsme navíc zažívali největší invaze komárů, kterým jsme kdy byli vystaveni, k nimž se navíc přidaly problémy s neustálými defekty. Za ty jsme si však mohli sami, neboť před cestou jsme už nestihli přezout Klářino kolo na bezduše, a tak ani ze čtyř náhradních duší nebyla po pěti dnech žádná, která by nevypadala jako řešeto. Spása přišla v nejseverněji položeném městě Řecka, Orestiadě, kde jsme naštěstí narazili na snad jediný slušný cykloservis během celé naší cesty. Ono štěstí nás provázelo po celou dobu. Říká se, že štěstí přeje připraveným, my říkáme, že štěstí přeje těm, co se ze všeho hned nepo... Jestli by naše svatební cesta měla mít nějaké motto, znělo by asi takto, ačkoli tušíme, že to s romantikou očekávatelnou od svatební cesty nemá mnoho společného.
Celý článek najdeš v tištěné verzi Magazínu VENKU 2026. Čeká na tebe více než 80 stran zajímavého čtení a inspirace. Cestopisy, trendy a informace pro pobyt VENKU nejen na kole.
Pokud máš zájem o tištěný magazín VENKU, můžeš ho objednat zde za symbolickou korunu. Poštovné je dle aktuálního ceníku. Pokud si cokoliv objednáš z eshopu společnosti Kolomotion, systém ti magazín nabídne automaticky zdarma jako dárek. Starší ročníky můžeš do rozebrání objednat také.
DISKUZE